Druhy čepování piva

MLÍKO

Čepuje se do pečlivě umyté a především čistou, studenou vodou vypláchnuté sklenice, mírným škrcením kohoutu. Účelem je naplnit sklenici až po okraj pivní, krémovou až smetanovou pěnou, která je pitelná a plná piva, na první pohled připomínající sklenici mlíka. Odtud její název. Mělo by se pít u výčepu a na jeden zátah – na ex.

ČOCHTANA

Čepování je přesně opačné, než u Mlíka. Účelem je naplnit sklenici ČOCHTAN – čepování je přesně opačné, než u Mlíka. Účelem je naplnit sklenici bez pěny a taktéž na jeden zátah. Pivo obsahuje ze všech způsobů nejvíce přírodního CO2. Pivo se zdá být nejsytější, především díky vysokému obsahu přírodního CO2. Nevýhodou tohoto způsobu čepování zůstává fakt, že díky absenci pivní pěny pivo rychleji ztrácí na kvalitě, zvětrává neboli koroduje.

ŠNYT (KOŠT)

Vznikl v dobách kdy výčepní před každým čepováním nového sudu zkoušeli kvalitu piva ve sklepích. Je to fakticky malé pivo v půllitru, ale nemusí být. Pivo má bohatou pěnu a zároveň si zachovává všechny své nejlepší vlastnosti. Velice oblíbený způsob pití piva u znalců.

HLADINKA

A konečně se dostáváme k vrcholu mistrovského umění čepování piva na jeden zátah. Pivo čepované „na hladinku“ je typické hustou krémovou pěnou. Taková pěna je na rozdíl od suché „čepice“ mokrá a plná piva. Pěna je na povrchu jemná a rovná, po napití kreslí po stěnách sklenice kroužky, tzv. hladinky.